Náročnost, tedy délka, stáří, počet předmětů, množství a typ lomů, se liší podle stupně zkoušky a také podle zkušebního řádu, podle kterého je zkouška skládána.

Stopy jsou jak součástí zkoušek všestranného výcviku, tak součástí speciálních stopařských zkoušek, které se skládají buď pouze ze stopy, nebo ze stopy a poslušnosti.

Požadavky na způsob vypracování stopy (jak má pes pracovat) se liší podle stupně zkoušky, druhu zkoušky a v neposlední řadě podle zkušebního řádu. Zkušební řád IPO vyžaduje nejpřesnější a nejsoustředěnější práci na stopě.

Nácvik stop není pro psa ničím složitým. Trénink spočívá spíše v náročnosti pro psovoda a to jak v jeho přípravě, tak v časové náročnosti tréninku. Vždy je třeba si připravit vhodné pamlsky, předměty, dojet na vhodné místo, vybrat vhodný terén, našlapat stopu, počkat až stopa „zestárne“ a konečně stopu vypracovat.

Při šlapání stopy je nesmírně důležité si přesně zapamatovat, kudy stopa vede, kde přesně jsou lomy a kde přesně jsou položeny předměty!!! Není pro nácvik nic horšího, než ztracený pes i psovod. Špatně ukončený trénink stopy může způsobit značné problémy a jejich následné napravování zabere mnoho času.

V tréninku je třeba střídat terény, na které stopu pokládáme. Na zkouškách a závodech se stopy pokládají na různé terény, nejčastěji se jedná o louky nebo osení (různě husté a různě vzrostlé), ale můžeme narazit i na čerstvě zaseté pole apod. Zkušební řád pouze stanovuje: „Stopy se nepokládají v kulturách nebo terénech, které vizuálně prozrazují jejich směr. (výška porostu přesahující 30 cm nebo souvislá vrstva sněhu).“

Na stopě jsou položeny předměty, které pes musí při vypracování stopy označit. Psovod si může sám zvolit, jakým způsobem naučí svého psa předměty označovat – zastavením (pes se u předmětu zastaví), sednutím (pes si u předmětu sedne) nebo zalehnutím (pes si u předmětu lehne), vždy musí mít pes předmět mezi předními tlapkami. Další, nepříliš používanou, ale povolenou, možností, je aportování předmětů. Já osobně tuto variantu z mnoha důvodů nedoporučuji a vždy volím jednu z předchozích možností – zastavení, zasednutí nebo zalehnutí. Volba t těchto tří možností záleží podle typu psa a psovoda, každému může vyhovovat něco jiného a dle mého názoru nejde říct, která z těchto tří možností je nejlepší v obecné rovině. Ale je velice důležité vybrat tu nejvhodnější variantu pro konkrétního psa.

Výcvik stop


Stopy – zkoušky

 

Zkoušky obsahující stopu:

NZŘ

  • Zkoušky základního minima: ZMMP, ZM (stopa, poslušnost, obrana)
  • Zkoušky všestranného výcviku ZVV 1-3 (stopa, poslušnost, obrana)
  • Zkoušky malých plemen ZMP 1-3 (stopa, poslušnost, speciální cviky)
  • Zkoušky psa stopaře ZPS 1-2 (stopa, poslušnost)

IPO

  • Mezinárodní zkoušky pro pracovní psy (všestranný výcvik) IPO 1-3 (stopa, poslušnost, obrana)
  • Zkoušky stopařské FPr 1-3 (stopa)
  • Zkouška psa stopaře FH 1-2 (stopa)
  • Mezinárodní stopařská zkouška IPO-FH (stopa, dva dny po sobě)

KJ Brno

  • Zkoušky pracovní upotřebitelnosti ZPU 1-2 (ve zkoušce ZPU 1 si lze místo stopy zvolit hlídání předmětu; ZPU 1 – stopa / hlídání předmětu, poslušnost, skupinová poslušnost, ZPU 2: stopa, poslušnost, obrana)

TART

  • Zkouška základního minima ZMT (stopa, poslušnost, obrana)
  • Zkoušky všestranného psa T 1-3 (stopa, poslušnost, obrana)
  • Zkoušky psa stopaře SPT 1-3 (stopa, poslušnost)

VMP

  • Základní zkouška VMP – ZZ (stopa, poslušnost, speciální cviky)
  • Všestranné zkoušky VMP – Z 1-3 (stopa, poslušnost, speciální cviky)