Svého prvního stafbulíka jsem dostala v létě 1999 a na toto setkání nikdy nezapomenu. Ta malá bílá kulička s žíhanými fleky mi doslova změnila život. Vždy jsem měla ráda psy a toužila jsem mít nějakého doma, svého vlastního psa. Ovšem netušila jsem, že s příchodem Ajdinky do mého života, se toho tolik změní. Ajda byla dokonalým parťákem do pohody i nepohody, vždy se s nadšením účastnila všech lumpáren, které jsem vymyslela, když jsem byla nemocná, celé dny se mnou pro ležela…Bylo rozhodnuto, stafbulíci budou navždy součástí mého života.
„…statečnost, nebojácnost, naprostá spolehlivost, bezmezná odvaha a houževnatost, vysoká inteligence a láska k dětem…“
Výňatek ze standardu plemene stafordšírského bulteriéra
V roce 2003 do mého života vstoupil beauceron, vznešený a tajemný policejní pes Sorbon z Angeliky. Dixinka, naše beauceroní slečna, nám ukázala, co to znamená mít velkého aktivního psa, který nutně potřebuje zabavit každý den, bez ohledu na počasí. Naši všichni stafbulíci si myslí/mysleli, že se v dešti rozpustí, ve větru ulítnou a v mrazu zmrznou, takže si v době nepříznivých klimatických podmínek zalezou pod peřinu a dělají, že neexistují, jen aby nemuseli ven (ale domácím aktivitám nakloněni jsou). Dixinka si však bohužel v jednom roce přetrhala vazy v koleni a zjistili jsme několik dalších vrozených zdravotních problémů. Z tohoto důvodu jsme se veškerým aktivitám věnovali pouze rekreačně a přizpůsobovali je jejímu zdravotnímu stavu. Dá se říci, že kromě vysokého skákání zvládala v přiměřené míře vše – canicross, skijöring, poslušnost, stopy, obrany, nejrůznější triky, agility na pidi překážkách.
Po odchodu naší Ajdinky za duhový most jsem si domů přivezla malou rezavou piraňu, která netušila, že malá roztomilá štěňátka mají přes den občas i spát a ne jen neustále vymýšlet lotroviny. Bája má od malinka „slepičí režim“ – vstává s rozedněním a chodí spát po západu slunce. Jako mladice přes den prakticky nezamhouřila oči (když na 5 min. usnula, musela jsem si jí hned vyfotit), což se po přelomu jejího 5 roku života celkem zlepšilo – začínáme pozorovat občasné delší usnutí. Báji hyperaktivita mě přivedla ke sportovnímu výcviku psů.
V roce 2013 Bájinka přivedla na svět 7 tmavých myšiček a jedna nutně musela zůstat doma, jinak bych odchod štěňátek do nových domovů prostě nepřežila. A tak se naše psí smečka rozrostla o třetí kousek jménem Zorinka, která píše v mém životě další významnou kapitolu.
Můj život by bez psů nebyl tím, čím je a každý má v mém životě nesmazatelné místo, všichni byli v podstatě Ti První. Ajdinka byla mým prvním pejsek, prvním stafbulíkem. Dixinka byla prvním velkým psem, prvním beauceronem. Bájinka byla prvním psem, se kterým jsem se začala věnovat sportovními výcviku, skládat zkoušky, a fenkou, na které byla odchována naše první štěňátka. Zorinka je odchovánkem z mého prvního v CHS Bohemia Staff, prvním pejskem, kterého jsme měli doma úplně od začátku jeho života.
Zdeňka Veselková, CHS Bohemia Staff
